Když už se vám podaří potkat Bohuslava na chodbě, většinou má šibalský úsměv na tváři. Slávek, jak se mu mezi přáteli a kolegy říká, studuje informační systémy a technologie na VŠE a před čtyřmi lety úspěšně dokončil tříměsíční stážový program IBM Smart University. Patří k nejnadějnějším mladým talentům ve firmě a jak sám říká, jeho práce je boj, ale člověk musí být jako houba a nasávat co nejvíce informací.
Slávku, jak bys vysvětlil pětiletému dítěti nebo babičce, co děláš za práci a co máš na starost?
Pětiletému dítěti bych řekl, že dělám IT, pracuju s velkými počítači, klikáme na obrázky a občas
hrajeme hry.
A babičce?
Že vyrábíme bankovní systémy. To by jí stačilo. Víc by se už neptala.
Co pro tebe znamená program Smart University a jak jsi se k němu dostal?
Ke Smart University jsem se dostal v 1. ročníku přes kamaráda, který se přihlásil přede mnou. Znamená pro mě rodinu, partu skvělých lidí, se kterými trávím kromě pracovního času i většinu volného času a na které se můžu spolehnout.
Chcete se dozvědět více o řešeních od IBM? Klikněte sem.
Co je podle tebe největší přidanou hodnotou Smart University a na co mohou stážisté narazit?
Nejcennější jsou pro mě lidé, kteří mě obklopují. Je to takové společentví inteligentních a nabušených lidí, se kterými je někdy těžké držet krok. Někteří stážisté mohou narazit na to, jaké na ně budou kladeny nároky, a budou z toho doslova paf.
Stalo se ti to? Jak jsi se s tím popral?
Jasně. Řekli mi: „Tohle si nastuduj, tady udělej tenhle image, ...“ Ale ty v tu chvíli nemáš potuchy, jak to udělat. Základem je nebát se zeptat. Zvednout telefon, vyběhnout do jiného patra, najít ty správné lidi a ptát se. Jak říká můj mentor: „Lepší být pitomec teď než za týden“. Trvalo mi to, ale naučil jsem se, že musím být samostatný a proaktivní.
Součástí stáže je mentorovací program. Co ses v něm naučil?
Jak jsem již zmiňoval, tak zejména notnou dávku samostatnosti. Samozřejmě jsou rozdíly mezi mentory, každý má vlastní osobní styl, takže stážista musí být připraven na všechno a musí být flexibilní. Můj mentor mě nechal dělat věci samostatně. Jeho styl byl „hodím tě do vody a plav. Nezajímá mě, jestli to nepůjde, vymáchej se sám a pak bude to lepší“. A opravdu bylo.
Zkus si vzpomenout – co tě jako studenta překvapilo na velké firmě, jako je IBM, nejvíc?
Do té doby jsem nebyl obeznámený s tím, jak to v korporátu funguje a co dělají ti manažeři v
oblecích. Nevěděl jsem, kde se berou velké zakázky, jakým způsobem si společnosti vybírají IT systémy nebo jak se uzavírají obchody. Trvalo mi dlouho, než jsem pochopil, kdo jsou důležití lidé a jak najít své místo. Stále si nejsem jistý, jestli vím, jak to celé funguje. Je to dlouhodobý proces nasávání zkušeností, kdy čekáš, až se postupně něco objeví. Něco jde hned, něco ne.
V tom případě jaké vlastnosti nesmí člověku chybět, aby mohl pracovat v IBM? Rozumět IT?
Musí být flexibilní, chytrý, umět najít co nejvíc informací. Měl by být taková houba. Práci v IT firmě najde ale i člověk bez technického vzdělání. IT jde naučit, šanci má každý, kdo je chytrý a má zájem. Technické vědomosti se hodí, v nějaké fázi budou potřeba, ale ajťáka uděláš skoro z každého. Stačí jen chtít.
Jak zvládáš ladit pracovní život a život studenta?
Musím přiznat, že na přednášky nechodím. Vše ostatní ale zvládám dobře. Když děláš IT na VŠE, učíš se teorii. V realitě to tedy vypadá, že pracuji a k tomu studuji, ne naopak. Práce mi poskytne mnohem více cenných informací než škola. Když se teorii v podstatě naučím v práci, tak jsem pro učitele hodnotným partnerem. Přístup Hodím tě do vody a plav je pak dobrý pro učení se na testy. Člověk je odolnější vůči stresu.
Co byl pro tebe nejtěžší úkol, který jsi zvládl a mohl sis říct „Dobrá práce, Slávku!“?
Takový úkol ještě nepřišel. Nejsem se sebou totiž nikdy zcela spokojený. Vše zkouším znovu a lépe. Nejtěžší byl pro mě přechod z divize Softwaru do GTS (Global technology Services, divize IBM, red. pozn.). V Softwaru jsem se věnoval obchodu a obsluze systému, v GTS jsou to vývojové projekty. Bylo to jako přijít první den a být zase na začátku - znovu být dutý. Dostal jsem projekt a nevěděl jsem lautr nic. Škola mi v tom nepomohla. A tak se snažím opět co nejrychleji dostat do obrazu, ani po půl roce mi ale nepřijde, že je to ideální. Myslím, že ještě tak rok budu „obšourně“ pracovat, abych se sebou byl spokojený. Je to boj.
A poslední otázka. Na co bys nalákal mladé lidi na Smart University stáž?
Nelákal bych je. Když je člověk mladý člověk iniciativní, měl by přijít sám. Vytvořil bych prostředí, které bude přímo lákat jen tím, když si lidé o nás přečtou. Nalákal bych je na reálnou práci, spoustu drilu, málo volného času, projekty u zákazníka a skvělé kamarády.