Jak jste se dostal ke svému podnikání, co bylo prvotním impulzem a jaké byly začátky?

Nepochybným impulzem byla změna poměrů v listopadu ’89, sametová revoluce. Kdybych měl zůstat jediný, vždy budu vděčný za tuto dějinnou událost, která zcela změnila, zlepšila naše životy a naši existenci. Přišla svoboda rozhodovat plně o svém životě, jen slepí to nevidí, jen hloupí to nechápou. 

Mým oborem je výroba stavebních hmot. Zcela přesně výroba malé betonové prefabrikace, letos jsme udělali první kroky do dalších segmentů, zejména do tzv. velké prefy. Jsme v oboru největší a nejúspěšnější v ČR, jsme – prostým porovnáním výkonů – jedni z nejlepších v Evropě, tj. i na světě. Tento sektor jsme po listopadové revoluci v Československu zavedli, vůbec zde neexistoval.

Vzděláním jsem stavební inženýr, třetí generace tohoto zaměření v rodině. Po revoluci jsem se rozhodoval mezi založením realizační stavební firmy a „továrním komínem“. Stavět továrnu bylo nekonečně těžší, ale samozřejmě byla to větší výzva i následná prestiž.

Začátky byly přetěžké. Začínali jsme zcela z nuly. Žádná privatizace, žádná restituce, prostě zelená louka. Tj. úvěry, jejich splácení, budování trhu v ČR, dobývání trhu v zahraničí. Na jedné straně nadšení a euforie, na druhé totální nasazení a totální stres. Tehdy jsem se bál, abych to fyzické a psychické vypětí přežil. Od první fabriky z roku 1991 jsme se dostali k jejich současnému počtu 31, které v tuto chvíli provozujeme.

Co vás ve vašem podnikání motivuje?

Nehledám motivaci, mám ji. Říká se o mně, že jsem genetický podnikatel. To, co dělám, je způsob života. Úžasná nezávislost, svoboda, pocit uplatnění, pocit smysluplnosti konání.

Kdo vás v životě nejvíce ovlivnil nebo ovlivňuje?

Musím být vždy vděčný rodičům, kteří mě obdařili mými geny, svým příkladem, skvělou výchovou, snažím se toto vracet svým dětem. Nemám žádný vzor, nikdy jsem ho neměl. Lidé mého typu musí denně řešit tolik originálních situací, že nemohou opisovat.

Jak zvládáte rozdělit si svůj čas mezi práci a osobní život, rodinu? Máte recept na to, jak rodinu nešidit na úkor práce či naopak?

Je to jeden prostor, nedělím ho. Rodinu šidí a ochudí, či dokonce zlikviduje ten, kdo ji opustí, nikoliv ten, kdo hodně pracuje. Vychovává se hlavně příkladem, nikoliv řečmi, pro děti je naopak přínosné vidět usilovnou a smysluplnou práci. V této souvislosti však musím uvést, že jsem typickým příkladem „odcházejícího kapitalismu, hokynářského thatcherismu“… Prostě výroba a prodej něčeho hmatatelného, potřebného, pochopitelného konkrétním zákazníkům. Nikoliv obchodování nebo „obchodování“, nejlépe s obligacemi nebo podíly firem. Rodina vidí, oceňuje, fandí, váží si mě. Já si vážím jich.

Z čeho čerpáte energii?

Mám ji. Posilují mě dennodenní malé úspěchy a fakt, že neděláme velké chyby. Malé ano, hned je však napravujeme.

Jaký je váš vztah k technologiím v běžném životě, v práci, v podnikání?

Nesnáším je. Mám tlačítkový mobil, pouze telefonuji nebo posílám SMS. Nikdy jsem nebyl přihlášen na žádné sociální síti, nehodlám to měnit. Nejsem trvale on-line, na dovolené jsem nezvěstný. Počítač samozřejmě používám, hlavně pro informace, data, komunikaci.
Stýská se mi po době, kdy v účtárně sedělo dvacet krásných ženských a prostor zaplňovaly jejich kartotéky. Dnes tam jsou dvě vystresované dámy a „superpočítač“. Ten je neustále porouchaný nebo ve fázi „upgradu“. Takže ve výsledku je vše nekonečně dražší, věcný výsledek stejný. Dříve jsem tam chodil rád, dnes nerad (omlouvám se těm dvěma dámám).

Jaký máte vztah k automobilům?

Čistě uživatelský, nebo jde také o srdeční záležitost? Podle čeho si automobil vybíráte? Je mi „61+“ roků, pamatuji mnohé, i bídu. (Ne) můj první automobil byl deset let ojetý trabant (na jeho pořízení dostala moje manželka pár tisíc korun od své babičky jako svatební dar…). Auto proto pro mě bude vždy něco více než dopravní prostředek. Jezdím v jaguaru, miluji ho, hezky v něm vypadám. Můj dnešní problém je, že je drobně sportovní, nízký, tvrdší… a já bych vždy po jízdě potřeboval lázně. Budu muset přesednout.
Od doby, kdy jsem si mohl začít auta vybírat, tak zásadně řeším,abych na každém semaforu stál jako originál, nikoliv jako součást stáda… až pak ostatní kritéria.

Co pro vás znamenají inovace? Jakou roli u vás hrají v obměně či rozšíření sortimentu a jakou ve výrobě? Co pro vás znamená Průmysl 4.0 a jak promění roli zaměstnanců?

Inovace jsou naprosto zásadním postojem firmy. Klíčoví lidé u nás nedělají nic jiného, než že o nich přemýšlejí, vymýšlejí je, hledají příklady jinde, zavádějí je. Jeden den ustrnutí v tomto postoji znamená budoucí problém. Týká se to všech oblastí: personálních otázek, obchodu, sortimentu, výroby, dopravy atd. Je to těžké a stravující, ale nutné. 

Obrovitou medializaci pojmu Průmysl 4.0 v tomto kontextu považuji za absurdní, dokonce škodlivou, strašící normální lidi. Je to kampaň, kterou vedou obvykle nějací konzultanti, u kterých mám pochyby, jestli vůbec byli v nějaké moderní fabrice. My jsme již v té naší první v roce 1991, o velikosti fotbalového hřiště, měli vše totálně automatizované (bohužel vše ze zahraničí…), obsluhované dvěma pracovníky. Za uplynulá léta se pouze (prudce) posouvá kvalita těchto technologií, my je přirozeně inovujeme. Ti dva lidé jako obsluha zůstávají, nikdy to bez lidí nepůjde. I ta nekonečně deklarovaná samořiditelná auta jsou technický a etický nesmysl. Těch budoucích zoufalých pokusů, omylů a cesty zpět se již naštěstí nedožiju…

Co pro vás znamená úspěch a co považujete za svůj největší úspěch, jehož jste dosáhl nebo jehož byste dosáhnout chtěl?

Našimi úspěchy, těmi zaznamenanými, mohu popsat několik listů. Nemá to však smysl. Uvědomuji si, že podstatnou část svého úspěchu musí každý člověk připsat svým vrozeným schopnostem, které dostane do vínku bez svého přičinění. Uvědomuji si, že lidé, kteří mají v tomto směru méně štěstí, než jsem měl já, musí pro svoji méně viditelnou, možná formálně méně úspěšnou existenci vyvinout ještě větší úsilí, než jaké jsem vyvíjel já osobně. Uvědomuji si, jak klíčové je, kde, s jakým zdravím, s jakým nadáním a do jaké rodiny se jedinec narodí. Na druhou stranu vím, že to je jediné štěstí (ve smyslu šťastné náhody), které úspěšný člověk obdrží. Vše ostatní už je jen tvrdá práce a záležitost osobních správných a nesprávných rozhodnutí a činů.

Jaké plány máte do budoucna?

Přežít. Co nejdéle.

 

Ing. Tomáš Březina, 61 let

- Je statutárním ředitelem, předsedou správní rady a jediným vlastníkem akciové společnosti Best. Absolvoval fakultu stavební, pracoval jako projektant, mistr, stavbyvedoucí a referent v několika pražských podnicích.

- V roce 1990 založil společnost Best, která je dnes největším tuzemským výrobcem betonových stavebních prvků pro venkovní architekturu. V roce 2007 se stal držitelem titulu Podnikatel roku a následně reprezentoval Českou republiku v mezinárodním kole této soutěže v Monte Carlu.

- V červnu 2014 byla společnost Best vyhlášena na Pražském hradě společností Czech Top 100 „Firmou čtvrtstoletí“.

Text nevyjadřuje názor redakce