OLED je nejmladší komerčně využitou technologií. Hlavní předností obrazovek OLED je vynikající kontrast a dokonalé barevné podání obrazu.
Ploché televizory, tak jak je známe dnes, vstoupily na trh zhruba v polovině poslední dekády minulého století, kdy rychle nahradily tehdejší rozměrné a těžké „krabice“ přijímačů s tzv. vakuovými obrazovkami. Jednou z výhod plochých televizorů je od počátku jejich existence – kromě tenkého provedení, umožňujícího zavěsit televizor na zeď jako obraz – i možnost velké zobrazovací plochy. Samozřejmě s jejím nárůstem rostou i nároky na kvalitu zobrazení, na velké obrazovce je logicky každý nedostatek zřetelnější. Výrobci televizorů tedy už přes dvacet let usilují různými technologickými postupy o co nejdokonalejší obraz. Vývoj pokročil a dnes máme na trhu další generaci aktivních obrazovek - OLED (Organic Light Emitting Diode), využívající jako zdroje světla speciální organické materiály. Jejich kombinací s filtry obsahujícími klasická stálá barviva byl odstraněn problém životnosti těchto panelů, ta je dnes prakticky stejná jako u konkurenčních LCD obrazovek.
OLED je nejmladší komerčně využitou technologií, přesto si za relativně krátký čas vydobyl všeobecné uznání jako dosud nejvyšší dosažená kvalita televizního obrazu. Hlavní předností obrazovek OLED je vynikající kontrast a dokonalé barevné podání obrazu. U obsahu s rychlým pohybem – ať už jde o sportovní přenosy či akční hry – oceníme i schopnost maximálně rychlé reakce systému na změny, tzv. odezvy, která je u obrazovek OLED o řády rychlejší, než u LCD. (zatímco u LCD je odezva 2 až 16 ms, u OLED menší než 0,01 ms). Výsledkem je u obrazovek OLED reprodukce zcela plynulého pohybu. V neposlední řadě je už naznačenou výhodou velice tenké provedení obrazovky, které umožňuje zkonstruovat televizor, který si pověsíme na zeď spíše jako plakát, než zarámovaný obraz – obrazovka má tloušťku jen pár milimetrů (nezbytná elektronika, konektory i reproduktory jsou pak samozřejmě v externím boxu). Výsledek je i vzhledově dokonalý…Například LG OLED W8 po instalaci na zeď (tedy včetně mechanismu zavěšení) má tloušťku pouhé 4 mm.
Máme se bát?
Úspěch televizorů OLED nedává spát konkurenci vyrábějící stále LCD obrazovky. Samozřejmě, že i oni vylepšují své produkty, v poslední době například použitím nanočástic (tzv. kvantových bodů) ve složení barevných filtrů. Základní princip LCD zobrazování ale zůstává stejný a s ním i známé nedostatky. Nepřehlédnutelná je ovšem i snaha těchto firem technologii OLED „pomluvit“ zdůrazňováním jejích údajných slabých míst. Především jde o nebezpečí tzv. zbytkového obrazu, označovaného také jako „vypálení“. Pokud na libovolném displeji necháme dlouho zobrazen nějaký statický motiv – třeba tabulku – může na zobrazovacích elementech zůstat zbytkový elektrický náboj, který zapříčiní, že jakýsi obrys, „duch“ tohoto motivu, zůstane po nějakou dobu zachován i při reprodukci jiného obrazu. K tomuto jevu může dojít u jakékoliv obrazovky, tedy i LCD, je ale pravda, že aktivní displeje (ať už šlo o plazmové či nyní OLED) jsou k němu náchylnější. A výrobci LCD přijímačů proto rádi publikují různé „nezávislé“ testy, které mají tento problém dokázat. Věc má ale háček: aby k „vypálení“ došlo, museli bychom televizor užívat nestandardním způsobem, tedy třeba jako monitor počítače (mnohahodinové zobrazení plochy s ikonami) nebo jako reklamní panel někde v prodejně. Proto i testovací týmy, které mají „vypalování obrazu“ prokázat, podrobují obrazovky OLED doslova signálové tortuře. Tak ovšem běžný uživatel nepostupuje; při normálním užívání televizoru, tedy sledování vysílání či streamovaných videoarchivů nebo přehrávání videí z různých nosičů (DVD, Blu-ray, harddisk) nic podobného nehrozí.
Krotitelé duchů
O nebezpečí zbytkového obrazu navíc samozřejmě vědí i firmy vyrábějící obrazovky OLED a své televizory vybavují celou škálou funkcí, které vznik „duchů“ eliminují. Tak např. aby nedošlo k „vypálení“ loga sledované stanice, obraz v minutovém intervalu na obrazovce mění svou polohu o jeden bod ve všech směrech – to samozřejmě divák nemůže postřehnout. Po vypnutí televizoru do pohotovostního režimu se vždy (pokud byl v provozu alespoň 4 hodiny) automaticky aktivuje kalibrační režim, který případný zbytkový náboj odstraňuje (trvá cca 8 minut, ale probíhá zcela nenápadně při zdánlivě „vypnutém“ televizoru. Ještě účinnější vyčištění obrazovky od potenciálních „zbytků“ náboje se opět automaticky spouští po delší době provozu (2000 respektive 1500 hodin – podle modelu, případně lze tuto funkci spustit manuálně v menu TV), tato hloubková kalibrace trvá cca 60 minut. K odstranění nebezpečí tvorby zbytkového obrazu přispívají i některé drobnější funkce televizoru – třeba automatické snížení jasu při detekci statického obrazu, časový limit, po který jsou zobrazeny údaje menu a podobných informačních sdělení či interval, po kterém se při statickém obraze a nečinnosti uživatele automaticky spouští spořič obrazovky… 
Pozor na písmenka
A spíše úsměvná poznámka na závěr: výrobci LCD televizorů sice na technologii OLED nenechávají „nit suchou“, přesto své novinky pojmenovávají tak, aby název u nepoučeného zákazníka vyvolával dojem příbuznosti právě s obrazovkami OLED. Ať už jde o QLED (Samsung, TCL) nebo ULED (Hisense), sázka na „přehlédnutí“ se více než nabízí. Ale nenechte se mýlit. I v novém kabátě s mimikry jde stále o staré známé LCD se všemi systémovými neduhy.
Samozřejmě, žádný technický produkt není stoprocentně dokonalý, a to platí i pro obrazovky OLED. Nicméně by bylo velkou škodou nechat se zveličováním údajných slabin připravit o to nejdůležitější: nejvyšší kvalitu, k níž se televizní technika zatím dopracovala. A tou je právě technologie OLED, což prokazují nejen recenze a hodnocení odborného tisku, ale i zkušenosti uživatelů. Jen loni se celosvětově prodalo okolo 2 milionů OLED televizorů (což s ohledem na vyšší ceny není zanedbatelné), pro letošní rok se předpokládá asi padesátiprocentní nárůst. I to jistě stojí za zamyšlení: pokud by OLED opravdu byl tak problematický, jak se nám výrobci LCD snaží vsugerovat, mělo by o něj zájem stále více lidí na celém světě?
Pavel Schiller