Pod vlivem dojmů z rozličných knih a sci-fi filmů si mnozí představují umělou inteligenci jako stroj, který zprvu pomáhá, ale v konečném důsledku se jeho činnost obrátí proti lidstvu. Je to však vidění velmi zjednodušené a vlastně nebezpečné. Umělá inteligence, anglicky artificial intelligence (AI), má totiž mnoho podob a jako stroj s lidskou tváří, který nakonec svého stvořitele zlikviduje, rozhodně nevypadá..
Pro jeden příklad za všechny nemusíme chodit nijak daleko, stačí sáhnout do vlastní kapsy. Jedním z nejběžnějších projevů umělé inteligence jsou totiž automatické návrhy slov, které se nám zobrazují na displeji telefonu při psaní zpráv.
Co je úlohou umělé inteligence, ve kterých oborech lidské činnosti pomáhá, jakým směrem se ubírá a proč není třeba se jí bát? Nad tím se společně zamýšlejí Dalibor Kačmář, technologický ředitel českého a slovenského Microsoftu, a Ivo Gavenda, který ve společnosti Accenture zodpovídá za oblast inteligentní automatizace ve střední a východní Evropě.
Přeskočíme-li sci-fi a hodiny literatury, kdy jste se vy osobně poprvé setkali s projevem umělé inteligence? A dokázali jste si tehdy představit, v jaké míře bude do našich životů časem zasahovat?
Dalibor Kačmář: Úplně poprvé jsem se s jednou ze základních technologií pro umělou inteligenci, s takzvanými neuronovými sítěmi, setkal při studiu na vysoké škole. To však byly pionýrské doby, navíc značně omezené výkonem výpočetní techniky. Tehdy jsem ale určitě netušil, jak daleko se umělá inteligence může dostat. A popravdě řečeno, na 100 procent to nevím ani dnes. První praktická a reálná zkušenost přišla daleko později, když jsem si pořídil první zařízení, které bylo schopno poslouchat, co mu říkám a mé příkazy vykonávat. A to mě vede k odpovědi na druhou část vaší otázky ... Míst, kde se budeme s umělou inteligencí setkávat, je určitě mnoho. Některé relativně skryté, třeba predikce našeho nákupního chování, mnohé však daleko osobnější. Jednou z takových je ovládání většího množství zařízení mluveným slovem. Dokonce dnes vidíme, jak jsou takové technologie využívány v moderních hračkách určených generaci, která s nimi vyrůstá.
Ivo Gavenda: Přesně už si nevybavuji, kdy jsem se osobně poprvé setkal s umělou inteligencí. Ale vím, že když jsem kdysi dávno obdržel pozdrav od dopravní policie, která mi promlouvala do duše na základě automaticky rozpoznané SPZ auta, začal jsem tušit, že si s umělou inteligencí ještě užijeme spoustu legrace.
V úvodu jsem uvedla velmi jednoduchý příklad vlivu AI na naše životy. Ve kterých dalších oborech se s umělou inteligencí dnes setkáváme?
IG: Umělá inteligence, respektive některé její konkrétní technologie či metody, je dnes již naprosto běžnou součástí našeho života. Pomáhá třeba s filtrováním spamu v příchozí e-mailové poště, při vyhledávání na internetu, překládá texty z různých jazyků, doporučuje konkrétní tituly při streamování hudby či filmů, nebo pomáhá s řízením auta. Prostě dovede kdeco - třeba i vytvořit napínavý trailer k novému filmu či zkomponovat hudbu. Půjdete-li na komediální představení do některého z vybraných divadel ve Spojených státech, zaplatíte při odchodu za zhlédnuté představení jen tolik, nakolik vás pobavilo. Rozpoznávání lidských emocí pomocí AI je obecně zajímavou oblastí. Uplatňuje se například během monitorování hovorů v call-centru, díky čemuž pak lze lépe zvolit způsob komunikace a přizpůsobit se konkrétním situacím a potřebám.
DK: Oborů, v nichž se principy umělé inteligence používají, je celá řada, a to především tam, kde je k dispozici hodně dat. Bez nich se umělá inteligence neobejde. Musí se totiž, stejně jako člověk, daný obor dobře naučit. Pokud má AI dostatek kvalitních dat, jde jí učení, na rozdíl od nás, hodně rychle. K oblastem, kde je dnes využití umělé inteligence nejčastější, patří zejména prediktivní údržba umožňující například předvídání poruch, dále oblast bezpečnosti a řízení kvality výroby, inteligentní dodavatelský řetězec optimalizující dodávky zboží a samozřejmě i zdravotnictví.
Které oblasti AI patří pro většinu z nás zatím do sféry sci-fi?
IG: U každého z nás se hranice nepochopitelného nachází někde jinde. Už samotný fakt, že se můžete bez jakékoliv lidské interakce dostat autem ze západního pobřeží USA na východní, nebo že robot dovede improvizovat na xylofon a doprovázet skupinu hudebníků, může pro někoho být opravdovým sci-fi. Za pár let nám to ale přijde normální a definice sci-fi se zase posune o kus dál.
DK: Uvedu příklad, který je pro mnohé na hranici sci-fi, ale přerod v realitu nemusí být tak vzdálený. Se zvyšujícím se počtem světové populace a klimatickými změnami budeme mít stále větší nároky na kvalitu a objem potravin, které budeme potřebovat. Standardní postupy již nepovedou ke zvýšení produktivity, ani k zamezení zbytečné aplikace chemických prostředků na ochranu nebo podporu růstu. A zde přichází ke slovu AI. Pomocí detailních informací budou zemědělci schopni přesně dávkovat vodu, hnojivo nebo ochranné prostředky. Existuje dokonce první autonomní „robot pro odplevelení pole".
Se zaváděním umělé inteligence vyvstávají otázky spojené zejména s etikou a odpovědností jejího používání. Která je podle vás ta nejpalčivější a jak jí lídři trhu čelí?
DK: Umělá inteligence musí být navržena tak, aby nám pomáhala a usnadňovala práci, ale v žádném případě neohrožovala lidskou důstojnost. My v Microsoftu jsme přesvědčení, že lidé, kteří navrhují AI a AI systémy samotné, musí nést odpovědnost za způsob, jakým fungují. Ať už se jedná o oblast bezpečnosti nebo zdravotnictví. Zde musí docházet k pravidelným kontrolám toho, jak se AI chová a zda neporušuje přijaté principy. K nim kromě odpovědnosti patří také férovost, spolehlivost, bezpečnost a privátnost, transparentnost a inkluzivnost. Tyto zásady jsou rozhodující pro řešení společenských dopadů umělé inteligence a budování důvěry, protože technologie se stále více stává součástí produktů a služeb, které lidé dnes a denně používají.
IG: Etika ve spojení s umělou inteligencí je skutečně široké téma a zahrnuje vše od problematiky dopadů AI na trh práce, transparentnosti v rozhodnutích založených na AI algoritmech, obav ze singularity, ochrany osobních údajů, faktu, že AI je v důsledku vlastnictví dat v rukou několika málo jednotlivců a tak dále. Vznik ucelených standardů zajišťujících zodpovědné AI je stále ještě v plenkách a zatím na toto téma neexistuje obecně přijímaný průmyslový konsensus. Některá témata nás bezprostředně ohrožují méně, jiná více. Například otázky jak AI ovlivní konkrétní pracovní pozice, jak efektivně spolupracovat s „roboty“ a jak se flexibilně rekvalifikovat na nově vznikající pracovní role, je něco, čemu se stále ještě nevěnuje dostatečná pozornost.
Jak zaznělo v debatě s názvem AI – příležitost i hrozba, která v závěru loňského roku proběhla v rámci soutěže AI Awards, jíž pořádá společnost Economia, vydavatel HN, české firmy jsou při vymýšlení nových způsobů využívání umělé inteligence spíš opatrné. Co tuto opatrnost podle vás způsobuje?
IG: Důvodů, proč jsou lokální společnosti více opatrné v zavádění inteligentních technologií, je více. Rychlejší rozvoj zavádění AI typicky brzdí technologické překážky spojené s legacy systémy s komplikovanou a složitě provázanou architekturou, které lokální společnosti používají, nebo stále nízká míra digitalizace. Dále pak český jazyk, který není na rozdíl od angličtiny, španělštiny nebo třeba čínštiny tolik rozšířený. Jsou to ale také regulace typu GDPR a s tím související omezená možnost používat data pro AI. V neposlední řadě i jistá konzervativnost, nižší poptávka po službách založených na AI, menší trh, a tím delší návratnost investic. Nicméně i tak je možné sledovat výrazný posun kupředu.
DK: Opatrnost, kterou vidím, spočívá v oblasti uvedení AI do provozu. České firmy o AI přemýšlejí, mnohé ji i zkouší. Chybí ale ten poslední krok – přechod k reálnému nasazení. Z diskusí, kterých jsem se zúčastnil, vyplynulo, že častým důvodem je absence dobrého obchodního zadání, tedy definování toho, co konkrétně je třeba vyřešit a jak přesně poznat, že se testovací aplikace nebo provoz povedl. Druhým důvodem bývá nedostatek lidí, kteří jsou schopni AI projekty definovat, realizovat a odborně na ně dohlížet. Jednoduše řečeno, potřebujeme technické specialisty a manažery vzdělané v AI.
Umělá inteligence nás zcela zásadním způsobem ovlivňuje a mění svět, v němž žijeme. Nebude nakonec chytřejší než my? Udržíme s ní tempo?
DK: V některých oblastech bude AI výkonnější, schopná rychleji a lépe než my analyzovat a spojovat data, navrhovat kvalitnější řešení. I proto si ji mnohdy pořízujeme, abychom se mohli věnovat jiným věcem, oblastem, kde se AI neuplatní. Nebo z toho důvodu, abychom získali více času pro sebe. V některých ekonomicky vyspělých zemích již pozorujeme tendenci zkracovat pracovní dobu nebo pracovní týden – někdo ale musí potřebnou část práce odvést za nás. Tak proč ne právě umělá inteligence? Mezi naše úkoly ovšem mimo jiné patří prověřování, jak AI rozhoduje a jak k určitým závěrům dospěje. Musíme být schopni ověřit, že nedochází k diskriminaci či nesprávným závěrům třeba na základě nevhodného tréninku.
IG: Já osobně vidím budoucnost optimisticky. Věřím, že AI nás obohatí a umožní nám žít kvalitnější život. Na umělou inteligencí kolem nás se budeme adaptovat přirozeně, stejně jako jsme si zvykli používat chytré telefony se vším více i méně pozitivním, co nám přináší. Nicméně budeme muset být více flexibilní a otevření novým zvyklostem.
Existuje podle vás nějaký obor lidské činnosti, do něhož umělá inteligence nepronikne?
IG: Budou to ty obory, v nichž je zapotřebí selský rozum, empatie, lidský přístup. Paradoxně to vypadá, že půjde o oblasti, kde není nutně zapotřebí nejvyšší vzdělání a odborná kvalifikace. Tyto obory bude složitější nahradit, respektive služby poskytované člověkem budou cennější a žádanější. Příkladem mohou být pečovatelské služby, zdravotní péče, ošetřovatelství a podobně.
DK: Souhlasím s tím, že se bude jednat o obory, v nichž převládají lidské dovednosti a schopnosti, jako jsou cit, kreativita, řízení lidí. Oblasti, kde vyniká jedinečnost člověka a kde se činnosti nedají jednoduše automatizovat nebo popsat daty. Sem kromě již zmíněného patří i právo a umění. Menší zastoupení AI očekávám i v oblasti služeb, zejména tam, kde je osobní zkušenost klíčová a nenahraditelná.
Dalibor Kačmář vede tým pro umělou inteligenci ve společnosti Microsoft Česká republika a Slovensko. Moderním technologiím se věnuje už od vysokoškolských studií, posledních 17 let v Microsoftu. Poslední tři roky je členem vedení společnosti, od listopadu loňského roku nově zastává roli ředitele pro technologické standardy, v rámci níž je odpovědný za vytváření technologické vize Microsoftu na českém a slovenském trhu.
Ivo Gavenda po ukončení vysokoškolských studií zahájil svoji kariéru v oblasti podnikového a technologického poradenství. V roce 2010 nastoupil do společnosti Accenture a posledních pět let se zde věnuje praktickému využití umělé inteligence a robotizace. Podílí se na projektech, které pomáhají klientům zavádět do praxe AI technologie, hledat příležitosti pro efektivní spolupráci lidí a strojů i zlepšovat kvalitu procesů.