Kdo by nechtěl bydlet na tak skvělé adrese, jako u písčitých pláží omývaných křišťálově čistou vodou v Lázních Toušeň, nebo v sousední Sadské, či o kousek dál v Kluku u Poděbrad? Míst lákajících k rekreaci u jezer po pískovnách je mnoho a určitě by o nich dnes nikdo neřekl, že přírodě uškodily, ba právě naopak. Nejde ale jen o rekreaci – pískovny zadržují v krajině vodu a obrovský je jejich význam ve vodohospodářství, který navíc dále poroste. V Kluku nebo třeba v Hulíně, u Tovačova, u Moravské Nové Vsi, v Zaječí, v Moravičanech, v Majdaleně i na mnoha místech jinde, je pitná voda záměrně a s výhodou čerpána těsně u pískoven, nebo rovnou z nich. Pískovny tak velmi často tvoří přímou součást vodárenských soustav. Blízkost pískovny u řeky napomáhá vodárenství tím, že zadržuje dostatek vod a zvyšuje tak jejich využitelné zásoby, průsak štěrkopísky pak zaručuje jejich vysokou kvalitu. Například v Hulíně je pitná voda čerpána podél pískovny ve vzdálenosti 191 m, jak lze vidět zde, v Moravičanech je to jen 80 m od pískovny a třeba v Kvasicích je to jen 25 m a čerpá se i přímo z jezera, stejně jako u Tovačova či Majdaleny. Pískovny navíc často tvoří přírodní oázy uprostřed sterilní a chemicky obdělávané polní krajiny, řada vzácných a chráněných druhů zde může přežívat právě jen díky existenci mokřadních ekosystémů v pískovnách.
U Uherského Ostrohu dnes ale čelíme organizovaným obavám z našeho záměru těžit štěrkopísek 620 m od vodních zdrojů, jak ukazuje mapa níže. Porovnání s výše uvedenými příklady přitom jasně dokládá účelovost protestů a manipulací proti nám. Že je při tom ne vždy postupováno seriózně, si lze přečíst například zde.
Těžba štěrkopísků zde není nová. Na ploše 3.5 km2 zde její zásluhou například vzniklo jezero Ostrožská Nová Ves - „Slovácké moře“, které je z jedné strany rekreačním rájem a z druhé strany je přímo z jezera čerpána pitná voda téměř kojenecké kvality. Pro srovnání, Máchovo jezero má 2.8 km2. „Voda je čistá a průzračná jako u moře“, lze se o Slováckém moři dočíst, jezero tvoří cennou přírodu a jsou v něm téměř nevyčerpatelné zásoby cca 50 milionů m3 vod, které se navíc stále doplňují. Náš blízký záměr 15x menší pískovny je ale odmítán s tvrzením, že by do ní mohly pronikat zemědělské a továrenské chemikálie. To ale zároveň dokazuje, že to není těžba štěrkopísků, ale zemědělství a průmyslové areály, co vody ohrožuje. Roky proto poukazujeme na to, že ochrana vod se musí zaměřit nikoliv na bránění těžbě štěrkopísků, ale na zamezení zemědělskému a průmyslovému znečišťování. Bohužel bezvýsledně a věc je překrucována jen na boj o vodu s námi. Blízké příklady jsou ignorovány a vůbec se nepřipouští, že těžba štěrkopísků je vodárenství prospěšná a často záměrně existují vedle sebe. Abychom ale nesměli provozovat svou činnost jenom proto, že jiným je naopak umožněno znečišťovat zemědělskou krajinu a řeky, to nám opravdu vadí. Je myslíme na čase, aby ochrana krajiny a vod přestala být jen předstírána a začala být brána vážně.