Zejména generace dnešních třicátníků může ve stáří pocítit výrazný pokles životní úrovně, protože penze od státu bude v budoucnu jen jakési kapesné. O nutnosti včasného spoření jsme si povídali s Petrem Dufkem, analytikem ČSOB.
Kdy je podle vás optimální se spořením na důchod začít?
Ideálně hned s nástupem do zaměstnání. Skutečně není důvod to nijak odkládat. Čím dříve lidé začnou spořit, tím menší částky mohou odkládat. Pokud si budete chtít začít spořit až v padesáti, bude se vám těch „promeškaných“ pětadvacet let těžko dohánět.
Mění se přístup mladých lidí ke spoření, nebo zůstává stále stejný?
Z globálního historického hlediska k přílišným výkyvům nedochází. Mladí o stáří přemýšlejí jako o dožívání. Mají ho spojené s určitou apatií a letargií v přístupu k radostem života. A oni si chtějí především užívat. Jistě jde o stereotypní pohled, ale černobílé vidění světa je pro mládí charakteristické. Stejně jako pocit, že oni nikdy do důchodu nepůjdou, a proto si nepotřebují na stáří ani spořit. Rozdíl přístupu mladých ke spoření je však patrný především mezi státy bývalého východního bloku a západními zeměmi. Tam jsou si lidé vědomi, že co si nenaspoří, to mít nebudou. U nás většina zastává názor, že co bude za deset a více let, to se nás netýká, a pokud vznikne nějaký problém, nějak se to vyřeší. Bezstarostnost je jistě krásná věc, ale rozhodně se nevyplatí.
Dokázal byste odhadnout, kdy ke změně přístupu dojde i u nás?
Podle mě je to otázka nejméně dvou generací. A samozřejmě uskutečněním penzijní reformy. Uvedu vám příklad. Zatímco Rakušané začínají se spořením na důchod nejpozději při nástupu do prvního zaměstnání a jejich průměrná měsíční úložka představuje 307 eur, v Česku podle aktuálního průzkumu ČSOB nespoří 71 % lidí do 30 let. A ti zbylí, kteří spoří, si pak měsíčně odkládají jen 806 korun. Z toho vyplývá, že zatímco Rakušané si na stáří odkládají přibližně 12% z měsíční mzdy, Češi jen 3,5%.
Jaké mohou být následky takové finanční neodpovědnosti?
Fatální. Tito lidé se mohou ve stáří ocitnout na hranici chudoby. A netýká se to jen dnešních teenagerů, ale už generace narozené v 70. letech. Stávající penzijní systém naučil lidi spoléhat na stát místo sám na sebe, což je destruktivní proces, na který můžeme neblaze doplatit. Není jisté, že důchod od státu nám bude v budoucnu postačovat na udržení alespoň základního životního standardu.